(Dionaea muscipula Ell.)

Úvod

Historie
Mucholapka byla objevena v roce 1736 Arthurem Dobbsem, který ji připodobnil k železným pastím, používaným k lovu lišek. Proto je také velmi zajímavá a populární. Později byly dovezeny do Anglie první živé rostliny. Botanicky byla popsána Johnem Ellisem v roce 1970.

Popis druhu a prostředí
Jediný druh rodu, mucholapka podivná (Dionaea muscipula), je jedinou masožravou rostlinou, u které lze bez pomoci lupy pozorovat lapání hmyzu rychlým pohybem pasti.

Listy jsou uspořádané v přízemní růžici o průměru asi 7 až 14 cm. Skládají se z křídlatě rozšířeného řapíku a z lapací čepele. Během roku se mění velikost i tvar nových listu, zejména poměr mezi velikostí čepele a asimilační plochou řapíku. V zimě, kdy je málo kořisti, je nejvyvinutější právě lupenitý řapík, zatímco pasti jsou malé. Na jaře je dobře vyvinuta i asimilační plocha i lapací čepel. V létě, kdy je nejvíce kořisti, je asimilační plocha redukována v téměř normální nerozšířený řapík, zatímco rudě zbarvené pasti dosahují největšího rozvoje. Jarní listy jsou krátké a přilehlé k zemi, letní jsou dlouhé a šikmo vzpřímené. Tím je dosaženo nejvýhodnější polohy pastí vzhledem k rozvoji okolní vegetace.

Podzemní části tvoří zesílené spodky listu, skládající se dohromady v cibulovitý útvar. Z něho vyrůstají nečetné kořeny do hloubky asi 10 cm. Mucholapka je rostlinou vytrvalou a dlouhověkou. V zimě je její vegetace závislá na ekologických podmínkách, zvláště na slunění, teplotě a vlhkosti. V přírodě i v kultuře někdy téměř zcela zatahuje a přežívá právě ve formě změněného cibulovitého útvaru, mělce zapuštěného v půdě.

Pětičetné bílé květy, velké asi 1,5 cm, jsou hustě směstnány v květenství na vysokém stvolu a rozkvétají postupně. Při odkvětu neopadávají, korunní plátky se jen zkroutí a odumřou. V přírodě mucholapka kvete koncem května až začátkem června, ve sklenicích však většinou mnohem dříve. Mucholapka je cizosprašná. Černá lesklá semena hruškovitého tvaru jsou velká asi půl milimetru. Dozrávají asi za 6 až 8 týdnu ve vícesemenných, ještě v době zralosti zelených, tobolkách.

Mucholapka roste v přírodě v krátkostébelných ostřicových a travnatých společenstvech na slatiništích v Severní a Jižní Karolíně. Jejích nalezišť stále ubývá. Podle pozorování v přírodě je však odolnější k narušování biotopu než jiné, spolu s ní rostoucí masožravé rostliny, jako jsou špirlice, tučnice a některé rosnatky. Je však velmi závislá na občasných požárech, které upravují konkurenční poměry mezi rostlinami v její prospěch. Požáry i nahodilé vyschnutí pudy přežívá pomocí podzemního cibulovitého orgánu. Velmi dobře snáší i úplné a dlouhodobé zaplavení a příležitostně dokonce uloví i vodní živočichy.

Lapání hmyzu
Mucholapka je populární tím, že je jedinou rostlinou schopnou uchvátit suchozemský hmyz rychlým pohybem listu. Lapá na vzdory svému jménu především lezoucí hmyz, zatímco mouchy tvoří nepatrný podíl kořisti, vyčíslitelný jen v setinách z celkového běžného úlovku. Počet ulovených živočichů je v přírodních podmínkách malý a za ideálního slunečného dne úspěšně spustí pouhá tři procenta všech pastí.

Lapací list mucholapky se skládá z křídlatě rozšířeného řapíku a ze svírací čepele. Maximální rozměr čepele je 3 cm. Je přehnuta podél středního nervu tak, že její poloviny svírají úhel 40 až 50°. Na obvodu jsou dlouhé špičaté tuhé výrůstky. Při okraji čepele jsou vábící nektarové žlázy. Střední část plochy čepele zaujímá žlutozelený až leskle temně rudý terč, pokrytý kratičce stopkatými trávicími žlázami hřibovitého tvaru. Na každé polovině čepele jsou zpravidla tři sotva viditelné citlivé chlupy (Citlivé chlupy u Dionaea muscipula (a také Aldrovanda vesiculosa) lze přesněji označit jako výčnělky (emergence). Označení "citlivé chlupy" je ponecháno v souladu s terminologií v současné světové literatuře.), fungující jako spoušť pasti. Každý tento chlup je dlouhý asi 2 mm, má pružnou ohebnou bázi, dále snadno ohebné zaškrcení a nad ním dlouhý tuhý hrot.

Mucholapka je nejlépe prozkoumanou masožravou rostlinou, a proto lze funkci její pasti popsat detailně. Dodnes však zůstaly neobjasněny některé pochody, před nimiž selhává i elektronová mikroskopie a moderní fyziologie.

Kořist lezoucí po listu způsobí dráždění tím, že se dotkne citlivého chlupu a ten se v místě zaškrcení ohne. Toto podráždění má vliv na elektrický potenciál vnitřní pokožky listové čepele. Pomocí miniaturních elektrod přiložených na řapík a na čepel bylo zjištěno, že podnětem k sevření pasti je impuls měřitelný v desítkách milivoltů. K dosažení dostatečně velkého elektrického podnětu ovšem nestačí jedno podráždění citlivého chlupu, ba ani současné podráždění dvou chlupů. Sevření čepele nastává teprve po postupném dvojnásobném podráždění na jednom nebo dvou různých chlupech v časovém odstupu 2 až 20 sekund. Tím je omezeno zbytečné vydražďování vlivem deště.

Sevření proběhne za optimálních podmínek za 0,5 sekundy. Rychlost celé reakce rostliny závisí zejména na stáří listu a na teplotě. Nejrychleji se svírají mladší listy při teplotě 35 °C. Při sklapnutí se čepel sevře tak, že hrotité obvodové výrůstky utvoří klec. Další pohyby kořisti zvětšují sevření, avšak k jejímu rozdrcení nedochází. Citlivé chlupy se ohnou k ploše čepele, což umožňuje jejich ohebná báze. Při trávení se list hermeticky uzavře tím, že hrotnatá obvodová část čepele se vykloní. Tak vznikne ohyb, umožňující těsné uzavření pasti.

Listy bezpečně rozeznají kořist od nestravitelného sousta. Zbytečně sevřený list se pomalu otevře během dvou dnů. List s masitou kořistí ovšem zůstává sevřen několik dní, je totiž stále drážděn produkty trávení. Vstřebávání živin probíhá na bázi žláz.

Nevyřešenou záhadou je pohyb čepele. Podle většiny autorů je způsoben změnou mechanického napětí rostlinných pletiv přečerpáním vody z některých buněk. Výsledky pokusů však tuto teorii nepodporují. Podle jiné teorie jde spíše o prudký růst vnější strany čepele. Snad se oba tyto principy kombinují. Jisté je jen to, že sevření nenastává ohnutím podél středního nervu. Časté přirovnávání pasti mucholapky k čelistím želez proto není výstižné. Ve skutečnosti se při sevření změní prohnutí obou polovin čepele z konvexního do konkávního tvaru.

zdroj: Miroslav Studnička, Masožravé rostliny, Praha 1984

Pěstování

  • Světlo: maximální (východní, jižní nebo západní okno)
    • Mucholapky milují maximální možné osvětlení v létě i v zimě. V zimě doporučuji rostliny přisvětlovat umělým světlem. Když mají dostatek světla a jsou v teplejším zimovišti, nechávají si letní typ olistění s plně vyvinutými pastmi.
    • !! Pozor je nutné dávat pozor na přehřátí rostlin hlavně v polozavřených nádobách !!
  • Nádoby:
    • Obvykle se používají plastové květináče s průměry okolo 10cm. Platí obecná zásada, že čím je větší květináč, tím je lépe udržována vlhkost substrátu.
  • Substrát: rašelina s jemným křemičitým pískem (1:2), nebo čistá rašelina
    • Vhodným substrátem je rašelina s jemným křemičitým pískem v poměru 1:2, nebo samotná čistá rašelina.
    • Pokud máte Mucholapku v kouli, nebo v podobné nádobě, tak ji naplňte substrátem asi těsně pod polovinu. Kořínky také potřebují své místo.
  • Teplota letní: 15-35°C (optimum 18-30°C)
  • Teplota zimní: 5-25°C (optimum 5-10°C)
    • V odborné literatuře se uvádí, že mucholapka snese teploty od bodu mrazu až po 30°C, v létě krátce také až ke 40°C. V létě je optimum 18°C - 30°C; v zimě 0-12°C. Tyto teploty jsou pouze orientační, vycházejí z přirozeného prostředí mucholapky, proto se doporučuje je dodržovat. Pokud je nebudete moci zcela přesně zajistit, nic se neděje, mucholapka snese velkou škálu teplot a to i v zimním období. Pokud však máte na zimovišti vyšší teplotu než je 10°C, potřebuje mucholapka maximální možné osvětlení, protože při vyšší teplotě nezastavuje svůj růst.
  • Vlhkost vzduchu: 60 - 80%
    • Rostliny je dobré mlžit.
  • Zalévání: maximální, shora nebo do podmisky
    • Nejlepší zálivkou je dešťová voda, případně voda destilovaná, která se prodává v drogérii nebo na benzínových pumpách. V některých případech, můžete zalévat i převařenou a dobře odstátou vodou z vodovodní sítě - toto řešení nemohu však doporučit. Substrát nesmí nikdy vyschnout!
    • !! Pozor nezalévat tvrdou a vápenitou vodou z vodovodní sítě, rostlina tak může brzy zajít !!
  • Škůdci:
    • V zimě se můžou na listech objevit hnědavé skvrny - různě veliké, může být i zasažena cibulka. Z napadených částí se většinou při dotyku uvolňují spory, což vypadá jako by se z rostlin prášilo - nejspíš je rostlina napadena plísní šedou, která může způsobit úhyn celých rostlin. Mucholapka může být také napadena mšicemi a puklicemi. Také se často na povrchu substrátu tvoří plíseň, tu jen jednoduše odstraňujte.
    • Rada: Odstraňujte části napadených rostlin a použijte postřik fungicidem Euparen případně Euparen multi nebo Fundazol. Když je rostlina napadená mšicemi nebo smutnicemi, tak opakovaně použijte postřik insekticidy Karate 2,5 WG nebo Mospilan 20 SP.
  • Pasti:
    • Na čepeli jsou na každé straně 3 citlivé chlupy, které reagují na podráždění hmyzem, který se však musí dotknout několika chlupů zároveň a ještě několikrát za sebou. Je to skvěle fungující mechanismus, který brání zavření pasti za deště. Past se umí zavřít rychlostí až za 0,5s (za optimálních teplotních podmínek). Pasti zbytečně nedrážděte, protože jejich funkce je omezená, po 3-6 sklapnutích se vysílí a odumřou (zčernají).
    • To, že pasti sami zčernají, aniž byste je dráždili, nebo když chytili vícekrát hmyz je zcela normální jev. Děje se to na podzim a na jaře, kdy se mění typ olistění z letního na zimní a obráceně. Někdy po přesazení se z letního typu olistění může stát olistění zimní - tento jev je normální.

Letní listy

Letní typ olistění

Zimní listy

Zimní typ olistění

  • Květy:
    • Vyrůstají na oválném šlahounu, několik 10 cm vysokém (většinou je to cca. 30cm). Mucholapka kvete převážně z jara, ale není neobvyklé, že v našich podmínkách vykvete uprostřed zimy. Její bíle květy jsou pěticípé a na jednom šlahounu se jich utvoří cca. 10. Doporučuji si nechat vykvést jeden nanejvýš dva květy u jedné rostliny, u více květních stvolů se rostlina zbytečně vysiluje - další květenství zastřihněte v jeho zárodku. Květy se také dělí na samčí a samičí, také pokud budete chtít semínka, musíte mít obě pohlaví.
  • Semena:
    • Semena je možné získat pouze tím, že opylujete květy dvou odlišných rostlin (samčí a samičí květy). Semínka zrají 1 až 2 měsíce a sklízíme je v době jejich plného dozrání. Semena poté dáme do ledničky a to po dobu několika týdnů (stratifikace). Poté již vyséváme na běžný substrát (rašelina).
  • Přesazování:
    • Každoročně, u větších nádob, jednou za 2 - 3 roky. Např. v mé skleněné kouli mi Mucholapka vydržela bez přesazení až 5 let. Když jsem ji přesazoval, měl jsem již spousty odnoží.
  • Rozmnožování:
    • Mucholapku je možné množit dvojími způsoby: vegetativně - dělením trsů, nebo generativně - semeny. Vegetativně: u středně staré rostliny, se oddělí 3-5 listů i se spodní, zdužnatělou částí. Tuto část ošetříme kořenovým stimulátorem a poté zasadíme do substrátu.
  • Hnojení: žádné!
  • Krmení: není nutné
    • Není pro rostlinu životně důležité, stačí ji pouze jedna moucha na měsíc a to jen do jedné pasti na rostlinu. Rostliny NEHNOJIT žádnými hnojivy pro rostliny!

zdroj: http://masozravky.eu