(Cephalotus follicularis Labill.)

Úvod

Historie
Láčkovice byla objevena roku 1792 francouzskou expedicí, v níž pracoval botanik La Billardiere, autor vědeckého popisu této rostliny z roku 1806. Zavedení do kultury se poprvé podařilo roku 1823 v Kew Gardens v Anglii.

Popis druhu a prostředí
Čeleď Cephalotaceae obsahuje jediný rod s jediným druhem, láčkovicí australskou (Cephalotus follicularis). Je to pozemní, velmi vlhkomilná rostlina, připomínající na první pohled miniaturní láčkovku (Nepenthes).

Z uměle uloženého větveného oddenku vyrůstají listové růžice o průměru asi 10 cm. Blíže středu jsou tuhé lesklé asimilační listy kopisťovitého tvaru. Na obvodu růžice jsou nastraženy vakovité láčky různé velikosti. Největší jsou vysoké asi 4 cm, výjimečně až 7 cm. Ve stínu jsou láčky zelené, na výsluní červenohnědé, zeleně a bíle zbarvené.

Květenství, které rostlina netvoří každým rokem, je dlouze stopkaté, vysoké až 60 cm. Skládá se z několika desítek krátce stopkatých kvítků. Jsou šestičetné, zelenavé a jen asi 3 mm velké. Ve své domovině na jižní polokouli kvete láčkovice v létě, tedy v prosinci až lednu. Při pěstování na severní polokouli kvete v červenci až srpnu. Drobná semena se mohou vyvinout v šesti jednosemenných měchýřcích jen po opylení mezi různými jedinci.

Láčkovice neprodělává během roku vyslovenou dobu klidu a na zimu nezatahuje. Staré láčky i asimilační listy jsou však každoročně postupně nahrazeny novými. Přitom v určitých obdobích přednostně vyrůstá určitý druh listů. Asimilační listy se tvoří nejvíce v období s kratším dnem a nižšími teplotami a lapací listy (láčky) v období s delším dnem a vyššími teplotami.

Láčkovice je závislá na výrazně přímořském podnebí a neroste dále než 16 km od pobřeží jihozápadní Austrálie. Vyskytuje se i na svazích vystavených slané mořské tříšti. Substrát je přitom vždy sycen prolínající sladkou vodou a má kyselou reakci, pH 4 až 5. Málo výkonný slabý kořenový systém láčkovice není s to vyrovnávat ztrátu vody při vyšším výparu z listů. Právě proto rostlina potřebuje stále vlhkou atmosféru v blízkosti moře. Nejlépe vyvinuté exempláře se v přírodě vyskytují v zástinu roztroušených nízkých keřů. Na plném výsluní rostliny povadají, i když koření v dokonale mokré půdě. Nedostatek vody v pletivech se potom vyrovnává při hustých mihách, jež jsou po celý rok běžné. Na ochlupení asimilačních listů i láček se přitom zachycují krůpěje vody.

Typickým rysem podnebí je vyrovnaný teplotní režim, s průměrnými ročními teplotami asi 15,5 °C. Průměr nejteplejšího měsíce je asi 19 °C a průměr nejstudenějšího měsíce asi 12 °C. Srážkové minimum připadá na léto, avšak i tehdy zůstávají slatiniště osidlovaná láčkovicí mokrá.

Lapání hmyzu
Láčkovice má v hlavních rysech láčky podobné předešlým láčkovkám, přestože tyto rody nejsou příbuzné a patří nejen do rozdílných čeledí, ale dokonce i do jiných řádů.

Vakovitá láčka, dlouhá asi 4 cm, má na vnější straně tři sbíhavé obrvené lišty, funkčně i vzhledově upomínající na dvě křídla u láček rodu Nepenthes. Hrdlo je rovněž lemováno rýhovaným kluzkým obústím, vybíhajícím do nitra láčky hrotitými výběžky. Nad hrdlem se klene nepohyblivé víčko. Láčka má na rozdíl od Nepenthes řapík přirostlý v horní části. Uvnitř láčky je pod hrdlem žlutozelená matná vosková zóna. Pod ní je žláznatá, fialově naběhlá zóna, krytá silnou kutikulou. Bez kutikuly jsou jen dva vystouplé ostrůvky, vzniklé zmnožením pletiva stěny láčky. Obří žlázy na horním okraji těchto ostrůvků, i jejich napojení na cévní systém svědčí o tom, že hlavně zde dochází k vylučování trávící šťávy a vstřebávání produktů trávení.

Na všech vnějších zelených plochách pasti jsou rozsety drobné žlázy. Nikdy však nebylo zjištěno vylučování sladkého nektaru jako u láčkovek.

U láčkovice se poprvé setkáváme s tak zvanými okénky neboli areolami či fenestracemi. Jsou to průsvitná bezbarvá políčka v pletivu víčka. Slouží k prosvětlení láčky. Toto přizpůsobení je nutné proto, že temné prostory někdy odrazují hmyz. Areoly zřejmě také vytvářejí jakési mimikry pro skutečný otvor pasti a dezorientují hmyz při snaze o únik. Okénka se souběžně vyvinula také u některých špirlic (Sarracenia) a u darlingtonie.

zdroj: Miroslav Studnička, Masožravé rostliny, Praha 1984

Pěstování

  • Světlo: maximální (východní, jižní nebo západní okno)
    • Rostlinám stačí normální denní světlo nebo polostín. Mají rádi několik hodin plného oslunění během dne. Když budete dávat láčkovici po zimě ven, doporučuji Láčkovici přistínit, aby se rostlinky nespálily. Rostlinka si na oslunění během několika týdnů přivykne. Optimální letnění je od konce března - začátkem dubna.
  • Nádoby:
    • Láčkovici postačují plastové květináče v průměru cca. 14 cm. Můžete také využít i obyčejný, hliněný květináček.
  • Substrát: rašelina s drceným perlitem (2:1)
    • Vhodným substrátem je rašelina s drceným perlitem, křemičitým pískem nebo jemným štěrkem (2-1 : 1). Možné je pěstovat ji v čisté rašelině s přídavkem živého nebo suchého rašeliníku (ten není podmínkou).
  • Teplota letní: 20-30°C
  • Teplota zimní: 12-15°C (optimum 10-18°C)
    • Láčkovice na zimu nezatuhuje tzn. nemá klidové období. V létě 18° - 30°C, v zimě je optimum 12° - 15°C.
  • Vlhkost vzduchu: 70 - 90%
    • Rostliny můžete v letním období mlžit, to se nedoporučuje v zimě.
  • Zalévání: maximální, shora nebo do podmisky
    • Nejlepší je zalévat dešťovou vodou, případně destilovanou. V některých případech, můžete zalévat i převařenou a dobře odstátou vodou z vodovodní sítě - to moc nedoporučuji. Rostlina nesmí stát neustále ve vodě, ale substrát musí být stále vlhký. Při stálém ponoření květináčku do vody mohou Láčkovici začít uhnívat kořínky. Proto mějte v podmisce jen trochu vody a rostlinka musí mít dobrou drenážní vrstvu.
  • Škůdci:
    • V zimě se může objevit na pastech nebo listech plíseň šedá. Také malé rostliny napadají smutnice i mšice.
      Rada: Při plísni šedé odstraňujte postupně napadené části a rostlinu stříkejte fungicidy Euparen nebo Euparen multi. Proti smutnici se můžete bránit postřikem insekticidy Karate 2,5 WG nebo Mospilan 20 SP. Proti mšicím použijte Pirimor 25 WG.
  • Pasti:
    • Konvice láčkovice jsou zajímavé tím, že na víčku jsou průhledná okénka (fenestrace), které propouštějí do vnitřku pasti světlo, takže hmyz tam bez zábran vleze. Potravu láčkovici tvoří spíše lezoucí hmyz (mravenci), které konvice láčkovice naviguje k hrdlu láčky chlupatými lištami. Zatímco létající hmyz láká láčkovka na pestré zbarvení víčka. Starší pasti a listy postupně odumírají a při tom zčernají. Proto doporučuji tyto listy postupně odstraňovat. Dormace: na zimu nezatahuje a neprodělává vyslovenou dobu klidu.
  • Květy:
    • Mají zelenavou barvu a jsou jen asi 3mm velké.
  • Semena:
    • Dozrávají v mnohosemenných tobolkách až na podzim. Jsou světle hnědá, ledvinovitého tvaru, velká cca 2 mm.
  • Přesazování:
    • Při větších nádobách, jednou za 2 - 3 roky. Láčkovice je velice křehká rostlina a proto dávejte pozor při jejím přesazování, snadno se jí lámou listy.
  • Rozmnožování:
    • Láčkovici jde množit jak generativně, tak vegetativně. Nejčastěji se praktikuje dělení mateřské rostliny. U větší rostliny podélně rozřízneme zdužnatělou část s minimálně 3 pastmi. Oba konce ošetříme kořenovým stimulátorem a necháme je v živém rašeliníku dokořenit. Semeny můžeme množit Láčkovici po dozrání semen - na podzim. Semena je třeba kvůli dobré klíčivosti nechat několik měsíců v chladničce. Výsev provádíme brzy z jara, na obyčejný substrát. Semena klíčí během několika týdnů až měsíců (můžou klíčit až 1 a půl roku). Semenáčky postupně otužujeme a přesazujeme je když mají alespoň 3 pasti.
  • Hnojení: žádné!
  • Krmení: není nutné
    • Není pro rostlinu životně důležité, stačí ji pouze jedna moucha na měsíc a to jen do jedné pasti. Rostliny NEHNOJIT žádnými hnojivy pro rostliny!

zdroj: http://masozravky.eu